V roce 1994 se dvěma odborným skupinám podařilo extrahovat DNA z několika mamutích jedinců starých desítky tisíc let. Šlo tu však o drobné fragmenty a nadto z buněčných mitochondrií; nálezy byly kromě toho zpochybněny znečištěním bakteriemi a plísněmi při jejich izolaci. Letos se podařil kousek zcela jedinečný, jehož úspěch byl podpořen dvěma skutečnostmi. Zaprvé šlo o materiál mamutích chlupů z oblasti věčného ledu (tzv. permafrostu), který byl zachován prakticky v původní podobě. Zadruhé tu bylo použito techniky sekvenování vyvinuté až v roce 2005, které se říkalo metoda 454. Zpočátku umožňovala zpracování 20 milionů bází v jednom záběru (to bylo o dva až tři řády více než v původní Sangerově metodě), časem se však její možnosti dále zvětšily a v současnosti (s použitím technik zvaných Solexa, SOLID a Heliscope) je možno analyzovat až 10 miliard párů bází v jednom záběru. Výsledky analýzy DNA mamuta severního (Mammuthus primigenius) provedené americkými, německými a ruskými vědci obsahují 80 % celkového genomu (okolo 3,3 miliard párů bází). Srovnání těchto výsledků s genomem afrického slona ukazuje na přibližně poloviční rozdíl ve srovnání s dvojicí člověk-šimpanz. Zdá se, že se oba druhy v evoluci oddělily před 1,5–2,0 miliony let.